|
|
 |
Q ARCHÍVKNIHY: FILMY:  Powered by: 
Created by:  Statistics: |
Kniha ŽENY, KTERÉ BĚHALI S VLKY
„Je to dar hlbokého náhľadu, múdrosti a lásky. Je to orákulum od tej, ktorá vie.“
Clarissa PINKOLA ESTÉS: Ženy, které běhali s vlky - Mýty a příběhy archetypů divokých žen Rozprávky, príbehy a mýty, ktorých hlavnými hrdinkami sú dievčatá a ženy. Praktikujúca jungiánka Clarissa Pinkola Estés ich analyzuje z pohľadu dnešnej ženy. Ženy, ktorej duch a tvorivý rozvoj sú ohrozené tak ako kedysi, pričom tie súčasné nástrahy sú rafinovanejšie, ťažšie odhaliteľné. „Přála bych si, abych mohla říci, že dnes pro ženy žádné pasti neexistují nebo že ženy jsou dnes tak moudré, že by si již zdálky nějakých pastí všimly. Není to tak. Ve společnosti máme stále dravce, jenž usiluje o narušení a zničení veškerého uvědomění a veškerého úsilí po celistvosti. Je mnoho pravdy ve rčení, jež říká, že svoboda se musí každých dvacet let vybojovat znovu. Někdy se zdá, že by se o ni mělo bojovat každých pět minut. Nespoutaná příroda nás však učí, že budeme přijímat výzvy tak, jak se dostaví. Když jsou vlci loveni, neříkají: Ach ne! Ne znovu! Předstírají útěk, skáčou, běží, ukrývají se, hrají si na mrtvé, brání se, chovají se tak, jak je třeba. Nesmíme být tedy šokováni tím, že dojde k degradaci systému, rozkladu a k těžkým časům. Musíme chápat, že to, co bere do zajetí ženskou radost, se bude stále přemísťovat a měnit tvar, ale my v našich vlastních charakterech najdeme neomezenou životní sílu, to nepostradatelné libido pro veškeré činy srdce.“ (s. 209) Autorka ponúka celostný pohľad, v ktorom sú postavy príbehov jednotlivými atribútmi osobnosti ženy. Za dej, ohrozenia, útrapy i straty je žena plne zodpovedná. Lebo si ich zvolila, lebo ich dopustila. Lebo je dobrá a nevycítila nebezpečie. Lebo s ňou zle zaobchádzali a ona používa trápne úskoky lapeného tvora. „Je důležité mít oči otevřené a pozorně zvažovat nabídky snadnější existence, bezproblémové cesty, zejména když jsme na oplátku žádány předat naši osobní tvůrčí radost spalovacímu ohni namísto toho, abychom tento oheň rozdmýchávaly pro sebe samotné. Mnoho žen se však vzdá... a souhlasí s tím, aby se staly příliš čisté, příliš hodné, příliš se ztotožní s viděním světa očima někoho jiného.“ (s. 197) Hoci by sa pri čítaní rozprávok mohlo zdať, že hrdinka prekračovala hranice, bola zvedavá, neposlušná, či nadmieru čulá, a preto bola potrestaná, Clarissa ide ďalej. „Ve vrchním světě se všechno vysvětluje ve světle jednoduchých zisků a ztrát. V podsvětí nebo v jiném světě je vše vysvětlováno ve světle tajemství skutečného náhledu, správného činu a vývoje k tomu, aby osoba získala intenzivní vnitřní sílu a poznání.“ (s. 350) Pozorná čitateľka si možno všimne, že niektoré analýzy sú trošku silené, viaceré poznatky sa pričasto opakujú a niektoré závery sú banálne, odkaz príbehov však nespočíva v prísnom, nenapadnuteľnom rozbore. Posolstvo knihy tkvie vo vyjadrení účasti, poskytnutí útechy, v prebudení túžby bojovať o slobodu, v rozvíjaní nápadov. Vracia ku koreňom, pobáda k hrdosti na svoj rod, ženský rod. „Jsou moře slzí, které ženy nikdy nevyplakaly, protože byly naučeny nést tajemství matky, otce, mužů, společnosti a svoje vlastní až do hrobu. Plačící žena byla považována za docela nebezpečnou, protože uvolňovala zámky na tajemstvích, které měla v sobě. Ale ve skutečnosti je pro divokou duši ženy lepší plakat. Pro ženy slzy znamenají začátek zasvěcení do klanu zjizvených, toto ničím neomezené společenství žen všech barev, všech národů, všech jazyků, které během věků prožívaly něco velikého, a přesto zůstaly hrdě stát.“ (s. 317) Kniha je vynikajúcou duchovnou inšpiráciou pre nespútané ženy, no uzdravenie v nej nájdu i tie príliš krotké, zranené, pretože k plnohodnotnému, tvorivému životu autorka povzbudzuje všetky. Jej viera v nezdolnosť Divošky v každej žene je bezvýhradná. Tvrdí, že sme obdarené silou, ktorá je nezničiteľná a neobmedzene tvorivá. Je to sila pôvodnej Bohyne – Matky, ktorej archetypom v nás je Divoká žena. Často je potláčaná, v dôsledku čoho chorľavieme, no sú tu príbehy, rady a smiech, ktoré nás liečia. Ženská biblia i katechéza. „Demeter se již nekoupala. Její šaty byly zablácené a vlasy měla celé zamotané. Nevzdávala se však, i když její bolest byla nezměrná. Po nespočetném dotazovaní, prosbách a hledání, které k ničemu nevedlo, nakonec padla u studně ve vesnici, kde ji nikdo neznal. Jak tak opírala své bolavé tělo o studený kámen studně, objevila se u ní jakási žena. Tato žena začala kolem Demeter tančit způsobem, který připomínal pohlavní styk, kroutila boky a natřásala ňadra. Když ji Demeter spatřila, nemohla si pomoci a musela se trošku pousmát. Tančící žena vypadala magicky, protože neměla vůbec hlavu, bradavky na prsou byly její oči a její vulva byla její ústa. Těmito ústy začala Demeter častovat pěkně šťavnatými vtipy. Demeter se smála, chichotala a nakonec se smála plným břišním smíchem. Ty dvě se smály spolu, malá břišní bohyně Baubo a mocná bohyně, Matka Země Demeter.“ (s. 288) Clarissa, inšpirovaná múdrosťou prirodzených národov, ponúka svieži pohľad na veci okolo nás. „Velká Žena, jejíž vody plynou nejen v říčných korytech, ale vylévají se ze samotných těl žen, když rodí jejich děti. Řeka je pokládána za Gran Dama, která kráčí zemí s dlouhou, vlající sukní, modře, stříbrně, a někdy i zlatavě zbarvenou, a která uléhá do půdy, aby vytvořila dobré podmínky pro růst. Některé mé staré přítelkyně v jižním Texasu říkají, že El Río Grande by nikdy nemohla být řekou-mužem, je to řeka-žena. Smějí se a říkají, jak by mohla být řeka něco jiného, než La Fulce Acequia, sladká štěrbina mezi stehny země. V severním Novém Mexiku se hovoří o řece při bouři, za větrů, při záplavách jako o nějaké ženě, která je vzrušena, která se ve svém rozrušení spěchá dotknout všeho, čeho může, aby všechno mohlo růst.“ (s. 260) Archetyp Divošky majú i muži, ktorým knihu odporúčam. Určite bude pre nich zaujímavé sledovať príbehy žien z druhej strany. Z kúta, odkiaľ sa na mužskú kultúru dívajú ženy. Hana Púčiková |
|
|