|
|
 |
Q ARCHÍVKNIHY: FILMY:  Powered by: 
Created by:  Statistics: |
Kniha ROK PEREL
Zuzana BRABCOVÁ: Rok perel
Príbeh sa odvíja pomaly. Autorka si dôvod hospitalizácie hlavnej hrdinky Lucie na psychiatrii necháva dlho pre seba. Isté však je, že hrdinka zaujme. Román som prečítala bez dychu. V dôsledku interview s lesbou redaktorka Lucia odhalí svoju dvadsať rokov úspešne potláčanú homosexualitu. Vyrazí do A-klubu, kde ju zbalí Magda. Mladučká, dravá lesba "z venkova". Nasleduje rok perál. "Přítomnost se jmenovala Magda. Ostatně, bylo tehdy něco, co neneslo její jméno? Ona byla přece ve všem, v keři zlatého deště, v botě jak kamínek, v mých prstech, které neustále voněly jejím klínem, v siluetě Hradčan ozářené jarním sluncem, v každé ženě, kterou jsem potkala, v každém slově jako jeho poprvé pochopený význam." (S. 177.) Rok bezuzdnej vášne. "...vkročili jsme do absolutní intimity. Chodili jsme před sebou nahé, až jsem přestávala vnímat, kde končí moje tělo a začíná její. Dávaly jsme si jíst a pít, červené víno a minerálku a banány a fazole v tomatě, z úst do úst. Když dostala chuť na malinový jogurt, polila jím celé moje tělo a jedla ho dlouho, vražedně dlouho, dokud se mi zase mezi zuby neoctnul polštář." (S. 194.) Rok extatickej slasti. "A pak se stalo... Když jsem si sedla vedle ní do auta a zapínala si bezpečnostní pás, zajel mi do prstu trn té růže. Krev mi stékala po ruce, za námi projížděl vlak. V zpětném zrcátku se chvěl prach, pláč a štěkot. Podala jsem jí svoje zranění, svou malou vzácnou bolest jako dar. Sála jí dlouho, věčnost, aniž spustila oči z těch mých. Jak nemrkala, zalily se slzami." (S. 192.) Vydatá Lucia, ktorá je matkou dospelej dcéry, sa pokúša vysporiadať sa s vlastnou homofóbiou, ktorej hlasy sú o to bezočivejšie, o čo viac chľastá, o čo rýchlejšie sa vzťah s Magdou rúti ku koncu. "Přestaň se brát tak vážně, ty stará rašple," ozvalo se mi těsně u ucha. Výsměšný hlas muže v letech, cynika, kterého už nic nepřekvapí, profesí nejspíš protřelého psychiatra, mě probudil." (S. 175.) "Jezero vysychalo. Ano, skučela jsem steskem po její něze i žiletkách, ale jak ráda jsem teď vzala zavděk i chvilkovým spřízněním smíchem..." (s. 222) Sado-masochistické praktiky, lži, odovzdanosť. Totálna odovzdanosť, až strata hraníc, splynutie. A to všetko zmáčané alkoholom, pižmom, krvou. Lucia perlorodka, samovrahyňa. Symboly a gestá tvoria sieť, v ktorej autorka bez rozpakov skáče z prvej osoby do tretej, z jednej postavy do druhej. A snáď ani Lucia svojmu príbehu neverí. Drogy popridávali a vypárali nite, rozpustili vzory. Lesbický román. Je na mol. Cynický a nežný. Podstatný je dnešok a v ňom nevyhnutnosť stretnúť seba. Vrátiť sa aj dvadsať rokov späť, vykašľať sa na kariéru, prázdne manželstvo. "Musíš počítat s tím, Lucie, že čas od času se ty bolesti budou vracet, přepadnou tě náhle a bez předehry jako záchvat, uprostřed rozhovoru s blízkými, mezi dvěma zastávkami metra..., srazí tě na kolena nečekaně a zákeřně jedinou ranou a z krku se ti bude drát psí vytí - rozkoš a bolest se prolínají jako prsty při modlitbě -, abys to vytí udržela uvnitř, Lucie, musíš si vrazit pěst mezi zuby a prudce zkousnout..." (S. 258.)
Hoci sa Lucia opíja, deštruuje, hoci sa dopúšťa nevery, reže sa a pokúša o samovraždu, neprežíva pocity viny, čo vierohodnosť popisu alkoholizmu narúša. Do úst Lucie autorka vkladá: "nepropadejte naději". Nihilizmus vrcholí, deštrukcia je požehnaná. Zaujímavé východisko. Kruté.
apa |
|
|